P. Josef Januš SDB
(24. 8. 1909, Klokočov u Příbora – 26. 10. 1975, Brno)

Na výzvu Karla Methoda Klementa OSB, kterou si přečetl v jednom z náboženských časopisů, se Josef Januš přihlásil k Salesiánům Dona Boska a jako patnáctiletý odjel na podzim 1924 do salesiánského chlapeckého ústavu v Perose Argentině u italského Turína s první výpravou českých chlapců. V roce 1927 odešel do noviciátu v Chieri, kde také 12. září 1928 složil své první sliby, a následně studoval na salesiánském lyceu Valsalice v Turíně. Roku 1930 se vrátil do Československa a začal působit jako asistent v salesiánském ústavu ve Fryštáku, kde dostal na starosti kapelu založenou Václavem Mrtvým. Kromě toho vyučoval chlapce hře na různé nástroje a věnoval se také zpěvu. Ve Fryštáku zkomponoval píseň Don Bosco, děti v náruči své skryj, jejíž text napsal František Hlaváč a která se později stala jakousi hymnou ve všech salesiánských ústavech v českých zemích.

V letech 1933 až 1937 vystudoval teologii v Lublani, kde rovněž studoval na hudební škole lublaňské Glasbene matice. Během tamních studií složil několik dětských zpěvoher, z nichž nejúspěšnější byla Mikuláš přichází. K dalším jeho dílům patří také skladby pro dechový orchestr (pochody, valčíky, směsi apod.), chrámové skladby a zpěvohry Král podzemí a Na hradbách Vyšehradu. Některá svá díla podepisoval pseudonymem Josef Salesián, většina jeho hudební tvorby se však zachovala jen v rukopise. Po kněžském svěcení, které přijal 4. července 1937 v Lublani, se stal prefektem nově zřízeného salesiánského ústavu v Praze-Kobylisích a krátce poté ředitelem tamní oratoře. V Praze od roku 1937 pokračoval ve studiu hudby na pražské konzervatoři u Rudolfa Karla. V rámci hudebního vzdělávání, o které se velkou měrou zasloužil, vedl několik kapel a sborů. V době druhé světové války složil kantátu Můj domov, kterou pak po válce hrál Československý rozhlas. Roku 1947 vyslal pražský salesiánský ústav na světové skautské jamboree v Paříži junáckou kapelu pod vedením Bedřicha Dombeka, která vznikla výběrem z kapely internistů a oratoriánů a která při této příležitosti vystoupila i ve francouzském rozhlase.

Při příležitosti biskupského svěcení Josefa Trochty pak Josef Januš v listopadu 1947 dirigoval vystoupení ve Smetanově síni pražského Obecního domu, při kterém hrálo 168 nástrojů čtyř dechových kapel z českých salesiánských ústavů a zpíval asi dvousetčlenný sbor. V té době však již Josef Januš působil v salesiánském filosofickém studentátu v Přestavlkách u Přerova, kam na rok odešel, aby si odpočinul. V roce 1948 byl jmenován ředitelem salesiánského ústavu v Pardubicích. Po likvidaci církevních řádů roku 1950 byl internován nejprve v Želivi, kde pracoval jako malíř pokojů, a později v Králíkách. V roce 1956, kdy byl z internace propuštěn, se usadil v Brně a živil se jako opisovač not pro brněnskou filharmonii a Janáčkovu operu na základě smlouvy o dílo, přitom se také věnoval mladým spolubratřím jako duchovní rádce a zpovědník. Zemřel nečekaně na mozkovou mrtvici a je pohřben ve společném salesiánském hrobě na brněnském Ústředním hřbitově.

Fotografie Josefa Januše byla s laskavým svolením Salesiánů Dona Boska převzata z publikace Stručný salesiánský nekrolog 1924-2008.

Literatura

• Gracian Černušák, Bohumír Štědroň, Zdenko Nováček: Československý hudební slovník osob a institucí – svazek prvý (A-L), Státní hudební vydavatelství, Praha 1963, str. 577
• Miloslav Frank: Stručný salesiánský nekrolog 1924-2008, Praha 2008
• Ondřej Tichý: Salesiáni Dona Boska a jejich hudba v Čechách a na Moravě do roku 1950 (bakalářská práce), Praha 2009